Argentinské tango a Astor Piazzolla

O tangu už se toho dá hodně dočíst nebo si dohledat. Já vám ho představím po svém.

První setkání s tangem byla hudba Astora Piazzolly. Bylo to ještě před rokem 2000, kdy se k nám jeho styl Tango nuevo teprve dostával a interpreti se přetahovali o to, kdo ji začal hrát první a kdo nejlépe.

Tato hudba je originální a velmi efektní pro koncertní pódia. Ovšem efekt netrvá dlouho a pokud věnujete této hudbě celý večer, může to být poměrně nezáživné.

Vzhledem k tomu, že se jedná prvotně o tanec, nezbývalo než se do něj pustit... S tímto tanečním stylem jsem se sžil, mnohému naučil a tanec jako takový mě provází doposud. Mimo jiné mě zavedl ke kořenům na kterých Astor vyrůstal a vycházela z nich i jeho vlastní tvorba.

Pokud je řeč o argentinském tangu tradičním, ze kterého Astor vycházel, je to styl velmi originální. A v podstatě se dnes nedá napodobit. Proč? Na přelomu 19. a 20. století vychovávaly školy interprety na zcela jiné úrovni než dnešní školy a když k tomu připočteme zemi, jako j Argentina, tak rozdíl mezi tehdejším a dnešním interpretem se ještě posiluje. Když poskládáte soubor z takových hráčů, kteří hudební nástroj drží jinak, mají jiné intonační a rytmické vnímání, výsledný zvuk je v dnešní době nenapodobitelný :) i kdybyste dodrželi partituru do poslední noty.

Tento, a další fakta, mě donutily začít vytvářet hudební aranže, kde bylo cílem jediné – přiblížit našim posluchačům to, jak tango vnímám. Aranží a transkripcí vzniklo mnoho počínaje sólovým hlasem s doprovodem, konče úpravami pro orchestr. Například kvinteto Bona Fide Tango, Sukův komorní orchestr, Český národní symfonický orchestr.

Zvláště se zmíněným kvintetem hráváme na tanečních večerech zvaných Milonga. Milonga je zároveň lidový tanec pocházející z Argentiny, který vychází z tance candombe. Candombe je styl hudby a tance, který vznikl v Uruguayi mezi potomky osvobozených afrických otroků na přelomu 18. a 19. století.

Co se týče interpretace hudby Astora Piazzolly, je to neustálý nekončící vývoj. Samotný Astor byl vynikajícím hráčem na bandoneon. Jeho styl tango nuevo, který vytvořil nejen pod vlivem tradičního tanga, ale také jazzu a evropského hudebního prostředí, se rovněž nedá napodobit. Jak jsem později pochopil, nemá ani cenu se o něco takového pokoušet a nedává to smysl.

V souvislosti s ním a jeho základním kvintetem – bandoneon, housle, kytara, klavír a kontrabas – jsem se začal zajímat také o houslovou interpretaci jeho dvorních houslistů, Antonia Agriho, Fernanda Suáreze Paze a dalších a viděl jsem, že to je běh na dlouhou trať. V pochopení interpretace mi velmi pomohlo setkání s bandoneonisty, kteří s Astorem spolupracovali - Rodolfo Mederosem a Juanem Josém Mosalinim.

„Naučte se pořádně hrát na nástroj, naučte se předepsané party a zahrajte to, jak to cítíte. Nikdy to nebude to, co slyšíte z nahrávek, ale to nevadí. Je to to vaše tango. A tím splňujete podmínky pro přijetí do světa hudebních tangových pódií.“
Parafráze slov Juana J. Mosaliniho.